Slavnostní zahajovací koncert |
|
|
200. výročí narození Felixe Mendelssohna-Bartholdyho má jiné souvislosti. Připomíná se jeho židovský původ, široké vzdělání a nadšení pro jazyk a kulturu mnoha evropských zemí. Mendelssohn chtěl být skladatelem evropským, ne pouze německým – a německou hudbu chtěl povznést právě tím, že se zajímal o tradice jiných národů, zejména o hudební tradice anglické – a italské. Není proto náhoda, že jeho „Italská“ symfonie se úspěšně přiblížila lehkosti italských operních předeher a zpěvnosti italských koncertů. K provedení tentokrát chybělo něco z teplého italského povětří, ale lehkosti smyčců se hudebníkům dařilo dosáhnout i v mnohem chladnějším počasí daleko na sever od Itálie.
Padesáté výročí smrti Bohuslava Martinů je příležitostí poznat tohoto skladatele z mnoha stran. A jeho bohaté životní osudy vtiskly dílu mnoho tváří. Cyklus Kouzelné noci působí francouzsky, ale vznikl mnohem dříve, než Martinů do Francie odcestoval. Komponoval ho jako osmadvacetiletý už v roce 1918 a znát jsou impresionistické vlivy. Hudba se také trochu podobá Berliozovu cyklu Písně letních nocí, které otevíraly festival v roce 2005, ovšem v počasí skutečně letním. Sólistka Kateřina Kněžíková se však chladu nezalekla a v slušivých letních šatech zpívala uvolněně a srdečně. Velmi očekávaným titulem byla orchestrální úprava Smetanova Smyčcového kvartetu e-moll „Z mého života“ pocházející od slavného dirigenta Georga Szella. Tento legendární poválečný šéfdirigent Clevelandského symfonického orchestru působil v letech 1929 – 37 v Praze a jako šéf opery Nového německého divadla (dnes Státní opera) a znal důvěrně Smetanovu hudbu i styl instrumentace. Přesto je možná lepší smyčcový kvartet a orchestrální úpravu takt od taktu neporovnávat, jsou to jiné světy. Dirigent Ondrej Lenárd usiloval o co nejkomornější zvuk a o velmi intimní vyznění, zejména v první a třetí větě. Ty Szell instrumentoval velmi úsporně a pietně se smyslem pro citovou naléhavost a bez zbytečných orchestrálních ozdob. Druhá taneční věta je v kvartetní verzi noblesnější, ale orchestrální nezapře smysl pro humor. Zlomový okamžik, který ve čtvrté větě symbolizuje skladatelovu hluchotu, svěřil Szell vysokým tónům pikoly, což odpovídá Smetanovým deníkovým záznamům. I pro Georga Szella musela být práce na této instrumentaci v roce 1940 v Americe bolestně prožívanou a trochu nostalgickou záležitostí. A Ondrej Lenárd propůjčil skladbě lesk a vyzdvihl celé její citové bohatství. Jindřich Bálek
|
| < Předch. | Další > |
|---|
