Stvořitel světa se smyslem pro humor po léta nestárne

Jestli bylo na počátku všeho slovo nebo nějaký kus hmoty, to stále není přesvědčivě zodpovězeno. NĚCO ale být muselo. Snad i proto se člověk od pradávna pokouší přijít tomuto problému na kloub, vysvětlit ho, pojmenovat, zachytit. A to každý po svém: vědci seriózně a objektivně, umělci s libovolnou dávkou fantazie. V různém dobovém kontextu pak dostávaly rozmanité podoby představ o stvořitelském aktu také rozličný smysl - ideologický, náboženský či politický.
Kdyby někdo sestavil přehled výtvarných „stvořitelů", musel by na jeho čestné místo nutně dosadit Jeana Effela.
Kreslená verze počátků všehomíra proslavila tohoto francouzského kreslíře nejen v západním, ale i ve východním bloku, a to kupodivu bez ohledu na studenou válku, která řádila plnou silou.
Svou roli tu sehrálo hned několik důvodů nevýtvarného rázu. Předně - biblický příběh v Effelově režii začal vznikat v době druhé světové války, kdy Francie stála na stejné straně jako stalinský Sovětský svaz. Svou důležitost mělo trvale levicové směřování výtvarníka. Východní komunistické ideologii také tak docela neodporovalo vlastně nenáboženské, skoro lidové pojetí tématu stvoření.
A konečně v tomto kontextu ještě podpůrně fungoval jednoduchý, věcný, dobře srozumitelný a dokonale čitelný styl našeho kreslíře.
Zkrátka Effelovi rozuměl východoevropský dělník i buržoazní zaměstnanec.
Stvoření světa je ale v první řadě výtvarný cyklus. Jeho definitivní verze byla publikována ve Francii průběžně v letech 1943-1960 v podobě osmi samostatných knih.
První z nich se jmenovala Naivní život Adama a Evy, poslední Operace Eva.
Kurátor výstavy Pavel Chalupa shromáždil pro litomyšlské prostory přirozeně jen jistý výběrový vzorek. Galerie Kubík vystavuje originály tušových kreseb například pro knihy Stvoření světa, Stvoření člověka, Sám na palubě či Operace Eva.
K vidění jsou i Effelovy válečné ilustrace ke dvěma dětským knížkám (Andílek, Dudák Turelune) a mimořádně vtipné obrázky k La Fontainovým bajkám, které vznikly v sedmdesátých letech 20. století.
Laskavý divák může dále zhlédnout dokumentární materiály k české verzi filmu na motivy Effelova příběhu, který vytvořil Eduard Hofmann mezi lety 1955 a 1958 (libreto Adolf Hoffmeister, interpretace Jan Werich).
Expozici doplňuje, byť trochu neústrojně, oddíl Předchůdci a následníci. Zejména grafiky několika autorů tu nabízejí jiné vidění tématu stvoření. Konečně Effela jako politického karikaturistu představují angažované kresby k politickému dění třicátých, padesátých a šedesátých let.
Pro výtvarnou tvorbu Effela je naprosto určující obsahové sdělení. Jeho kresbičky vytvářejí většinou cykly, jsou propojené nějakým příběhem, často je doprovází text.
Celek - obvykle působivá, vtipná a dobře srozumitelná zkratka - okouzluje neodolatelně oblými a buclatými tvary Stvořitele, Adama, Evy, ale i čertovského pokušitele či zvířátek. Výjevy jsou velmi jednoduché, úplně plošné, občas i dekorativní. Diváka si získá ojedinělá laskavost, která z nich dýchá. Effelův svět i nebesa jsou, skoro se chce napsat bohužel, jen dvojrozměrná, ale plničká lásky a pochopení. Není krásná představa, že Stvořitelovy kroky vedly právě tyhle emoce?