Od Váchalova Krvavého románu k Portmoneu

29.6.2011 Xantypa str. 42 Historie domu EVA ŠUHÁJKOVÁ

Dům s muzeem, který je známý jako Portmoneum, má nepochybně ještě jednu zvláštnost - vlastní ho a provozuje soukromé nakladatelství Paseka, jehož majitelem je Ladislav Horáček. Jak říká, tvorbu výjimečného českého grafika, malíře, spisovatele a filosofa Josefa Váchala objevil v roce 1970, kdy vyšel poprvé komerčně kultovní KRVAVÝ ROMÁN, který umělec sám sepsal, ilustroval a vydal v roce 1924 v sedmnácti exemplářích. „Kniha mě zaujala specifickým humorem. Je to sarkastická záležitost, hodně ironická a naprosto odlišná od všech humoristických románů. Je v ní strašně moc inteligence," tvrdí Ladislav Horáček. Podle Váchalovy autobiografické románové postavy v podobě vydavatele Paseky pak také pojmenoval své nakladatelství, které založil „hned po válce", aneb 9. prosince 1989. „Všechno, co s ním souvisí, souvisí s KRVAVÝM ROMÁNEM. Věděl jsem, že chci vydávat Váchala..."

ZNOVUZROZENÍ

Kniha vyšla jako první titul Paseky v roce 1990. Čtyřicet tisíc výtisků s dnes už těžko uvěřitelnou cenou pouhých sedmatřiceti korun se časem rozprodalo. „Když jsem ho vydal, tak mně doktor Martin Machovec napsal, že v Litomyšli je dům, o kterém Váchal píše. Zajel jsem tam a zjistil, že v něm jsou nádherné nástěnné malby, ale v dezolátním stavu. Dům v té době už sice patřil Národní galerii, která ho odkoupila od jedné z Portmanových nevlastních dcer, na jeho záchranu ale nebyly peníze. Tak jsem galerii nabídl, že ho opravím sám, když mi ho prodá," vzpomíná Ladislav Horáček. „Ke koupi došlo před dvaceti lety, v roce 1991. Byly kolem toho tahanice, ale postavilo se za mne i město, respektive pan starosta Brýdl."

NENÍ NAD ZOUFALSTVÍ...

Šlo prý o „takový zoufalý čin", do kterého nakladatel ihned investoval celý zisk

z prodeje TARZANA Z RODU OPŮ. „Dotace

sotva stačila na opravu střechy, já ale musel opravit celý dům. Restaurátoři pracovali za úplně jiné ceny než jinde, spali na vyřazených postelích z nemocnice, jedli u umakartoveho stolu a dřeli od rána do noci. Všichni, kteří se na záchraně Portmonea podíleli, se nesmírně obětovali. Když bylo hotovo, šel jsem rovnou do nemocnice, kde mi našli cukrovku." Svým charakterem naprosto ojedinělé muzeum, jehož jádrem jsou dvě místnosti s Váchalovou nástěnnou malbou a jím vyřezávaný polychromovaný nábytek, bylo otevřeno 26. června 1993. Přestože nevlastní mnoho exponátů, jsou mezi nimi další skvosty, třeba reprint nejobsažnějšího Váchalova díla - knihy ŠUMAVA UMÍRAJÍCÍ A ROMANTICKÁ s šestnáctibarevnými dřevoryty, kterou v roce 2008 vydala Paseka hned ve dvou verzích. Jen pro zajímavost - luxusnější, ručně vázaná v kůži a s rozměry originálu 92 x 50 cm se stala největší a cenou 40 000Kč zároveň i nejdražší knihou na českém trhu. I tak je hluboce pod částkou 3,1 milionu korun, za niž byl ve stejném roce na charitativní aukci vydražen jeden z jedenácti původních výtisků, které umělec v letech 1928 - 1931 vydal.

CO BY TOMU ŘEKL VACHAL?

„Já nevím, třeba by nám i vynadal," připustil Ladislav Horáček. Tvorba Josefa Váchala totiž stála dlouho stranou odborného a veřejného zájmu, proto i nečekaně velký úspěch své výstavy na pražské Staroměstské radnici v roce 1964 autor jen skepticky komentoval větou: „Dnes už je pozdě!" O pět let později došlo k absurdní situaci, když získal titul zasloužilého umělce, a to pár dnů před smrtí. Po celý jeho život platila slova: „Mohl jsem být dnes vysoko situován, kdybych jak celá řada ostatních vzýval Slunce, Krásu, Renesanci. Byl bych býval způsobilejší ostatních, neboť neměl jsem škol - toho jha, které kazí umělce a strhuje je na dráhu prostřednosti." Byl autodidakt a samorost, který stál stranou vývoje moderních směrů, občas je i zesměšňoval a netajil se tím, že by „to uměl také tak, kdyby ovšem chtěl". Jeho svět byl jiný. Obracel se v něm k přírodě, literatuře lidového „krvavého" románu, zajímalo ho orientální náboženství a filosofie, theosofie, démonologie a okultismus jako takový. S všudypřítomným smyslem pro pichlavý sarkastický humor a ironii tak vytvořil nadčasová, mnohoznačná a dodnes magicky tajemná díla, jejichž uměleckou hodnotu v dané době dokázal ocenit jen málokdo.

VYSNĚNY RAJ

Tím, koho Váchalova díla opravdu zaujala, byl litomyšlský městský důchodenský úředník, amatérský tiskař a knihovník Josef Portman (1893 - 1968). „Jedinou mou radostí by bylo míti Vaše všechny práce -míti pro ně místnosti - to by byl ráj...," psal Váchalovi v roce 1915. O pět let později, kdy už byl jeho přítelem i skromným mecenášem zároveň, přemluvil Váchala k výmalbě stropu a jednoho šatníku; ten hlavní výzdobu stěn jeho domu i nábytku zrealizoval až později, roku 1924. Dům, který vyzdobil promyšlenou skladbou sugestivních malířských výjevů, kdy jeden obraz střídá druhý v širokém tematickém záběru od křesťanské ikonografie až k démonologii, sám popsal a nazval v již zmíněném

KRVAVÉM ROMÁNU jako Portmoneum.
KDYŽ NEJDE O PENÍZE

Nejen toto jméno, ale i to, co dělá Pormoneum tím, čím je, přivedl k novému životu Ladislav Horáček a jeho přátelé. Nástěnné malby, které Váchal provedl temperovými a olejovými malbami, byly v roce 1991 natolik poškozené, že tým restaurátorů pod vedením Jiřího Látala musel zvolit nejnáročnější techniku z možných - jejich postupné sejmutí a následné znovuosazení na nové omítky. „Nikdo nevěděl, jak to dopadne, ale povedlo se, a je to nebývalé," konstatuje nakladatel. „Svět se stará jenom o peníze, a člověk má radost, když jde také o něco jiného." O peníze nešlo ani tehdy, když se rozhodl v Litomyšli založit původně soukromou restaurátorskou školu, která je dnes jednou z fakult pardubické univerzity. „Nápad se zrodil ještě během prací na Portmoneu, kdy jsme si uvědomili, jak obrovské množství památek k restaurování ve městě a jeho okolí je," dodává.

ULICE PODLE ROMÁNU

S prvními absolventy školy uskutečnil v roce 1998 ještě další projekt. Po celé boční fasádě barokní stavby, v níž je v Litomyšli sídlo penzionu Paseka a stejnojmenného knihkupectví, zrealizovali sgrafita podle

výjevů z Váchalova KRVAVÉHO ROMÁNU.

„Chvíli trvalo, než s tím památkáři souhlasili. Dnes jde samozřejmě o další místo, na které se lidé jezdí do Litomyšle dívat. Je ve Váchalově ulici." Někteří studenti restaurátorského oboru byly i členy amatérského divadelního spolku Filigrán, jehož vznik

iniciovala opět Paseka, „KRVAVÝ ROMÁN

jsme zinscenovali jako ochotnickou quazi operu, s níž jsme během sedmi let odehráli sedmadvacet vyprodaných představení. Nijak jsme do Váchala nešťourali, vzali jsme si jenom jeho humor a byli co nejvěrnější textu," vzpomíná Ladislav Horáček.

SNAD NEDOJDE NA NEJHORŠÍ

Věrné Váchalovi zůstává také nakladatelství Paseka, přestože jeho profil je už dávno mnohem širší. Po dalších umělcových titulech, které vydalo v uplynulém dvacetiletí, přišlo letos s čerstvou reedicí

KRVAVÉHO ROMÁNU nejen v knižní, ale i ve

zvukové podobě, kdy geniální čtyřhodinová četba herce Leoše Suchařípy z roku 1994 je už ve formátu MP3. Paseka provozuje činnost Portmonea, včetně pořádání výstav v samostatné místnosti. „I když má muzeum návštěvnost tři tisíce lidí, prodělává zhruba 200 000 korun ročně. Musí se uhradit průvodce, elektřina, plyn, opravy. Dotace je malá, takže jsem někdy měl i chuť to zavřít," přiznává Ladislav Horáček. Teď právě zve k návštěvě Portmonea nejen kvůli Váchalovi, ale také kvůli letní výstavě HERBARIUM z tvorby sklářského výtvarníka Martina Janeckého.

MURINOZKA NEBO I PENÁT

Nápad vzešel opět z okruhu lidí, kteří se o Portmoneum starají. „Když viděli, co dělám, řekli mi, že bych mohl zkusit plastiky na motivy z Váchala. Tak jsem se do toho ponořil. Nakonec jsem sáhl po knize

ĎÁBLOVA ZAHRÁDKA ANEB PŘÍRODOPIS STRAŠIDEL, protože v ní jde o jednotlivé figury, což je mi nejbližší," říká Martin Janečky. Přestože je mu teprve jednatřicet, jeho sklářskou tvorbu už respektuje celý svět. Teď právě vystavuje v New Jersey a chystá se i na prestižní SOFA EXPO V Chicagu.

V Litomyšli představuje patnáct plastik (20 až 40 cm vysokých), mezi nimiž nechybí BUBÁCI, ZMÁNIE nebo MUŘINOŽKA a další. Janečky je zhotovil technikou, kdy sklo modeluje za horka zevnitř jen pomocí nástrojů, a tedy bez forem. Protože křišťálové sklo barví pudry a následně barvu odbrušuje do potřebných detailů, má vše svou zvláštní magii. Pokud by se tohle nelíbilo Váchalovi, tak Portman by byl určitě spokojen. Proč? Mistrovi v roce 1924 totiž psal: „Ale tu sochu do výklenku za těch 600 Kč vyřežete - něco hodně ďábelského, rozšklebeného - nějakého domácího penáta... Bylo by dobře, kdyby mu šly nasaditi skleněné oči, které by šly natřít nějakou tou světélkující barvou... Představte si, jak by to v tom tmavém výklenku strašidelně vypadalo, až by ty oči světélkovaly..." X

***

JOSEF VÁCHAL (1884 - 1969), nejoriginálnější postava českého umění 20. století. Po celý život živořil, zemřel bez dědiců a bez poslední vůle krátce po smrti své životní družky, graficky a malířky Anny Mackové (1887 - 1969). Jeho pozůstalost připadla státu a její větší část byla převezena do Oddělení uměleckých sbírek Památníku národního písemnictví v Praze. Váchalovy práce vlastní také soukromí sběratelé, http://www.vachal.cz

Foto popis| Místnost s malbou Panny Marie
Foto popis| Josef Váchal na snímku Dagmar Hochové
Foto popis| Výstava sklářského výtvarníka Martina Janeckého HERBARIUM potrvá v Portmoneu do 31. srpna.
Foto autor| foto ZDENĚK HELFERT o DAGMAR HOCHOVA