LacrimAu, slza z Expa je v kostele v Litomyšli

20.6.2011 Svitavský deník str. 3 Svitavsko
IVETA NÁDVORNÍKOVÁ

Litomyšl - Vchod do kostela střeží dvojice ramenatých mužů v černých oblecích a tmavých brýlích. Další procházejí chodbou a čtyři urostlí „men in black" stojí přímo u zlaté slzy v sále. Ano, i tak může vypadat jedna z výstav letošního ročníku Smetanovy výtvarné Litomyšle. Unikát, který obdivovali lidé na Expu 2010 v čínské Šanghaji, je nyní týden k vidění v Litomyšli. Tedy kopie Slzy naděje - Lacrim Au. Výtěžek ze vstupného na výstavu poputuje na pomoc dětem a seniorům a uhradí také část pětimilionového dluhu, který má církev na stavbě kostela.

Nenechte si ujít!

Slza naděje - LacrimAu symbolizuje dvě polohy emocí, a to radost a smutek. Její název je kombinací latinského výrazu pro slzu a chemické značky zlata. „Na počátku tvorby bývá rozhovor, reakce na situaci ve společnosti nebo co se odehrává v přírodě. Mohou to být i neviditelné procesy, které nevnímáme, ale které nás bezprostředně ovlivňují. Expo v Šanghaji bylo reprezentací pro celou republiku. Proto jsem se rozhodl zvolit materiál, který je zrcadlem naší společnosti. A to je zlato. Když je společnost v chaosu, cena zlata klesá, když je v harmonii, cena stoupá," vysvětlil autor Federico Díaz. Současně přemýšlel o symbolu, který dva protipóly, radost a smutek, spojuje. Automaticky dospěl k slze. Jeho zlatá slza lidi spojuje a většina ji touží obejmout nebo se jí alespoň dotknout. „Přináší naději i štěstí. V Číně se jí denně toužilo dotknout třicet tisíc lidí. Asi kvůli materiálu, který je zrcadlem těla i duše. Ze začátku jsem uvažoval o abstraktním tvaru, ale to by bylo složité. Neoslovil by tolik lidí jako slza," podotkl Federico Díaz.
Přestože nakonec slza není vyrobena celá z tuny zlata, do českého pavilonu na Expu přilákala miliony lidí. A zástupy jich míří za slzou i do kostela v Litomyšli. Před zraky stovek návštěvníků ji v pátek odpoledne odhalil sám autor Federico Díaz. „Odhalili jsme symbol naděje, porozumění a lidské pospolitosti," řekl Díaz ve chvíli, kdy ze slzy sundal bílé plátno. Osmdesáticentimetrovou slzu, která je široká půl metru, pokrývá vrstva 24karátového zlata. Stojí na skleněném podstavci a na vzácný exponát dohlíží čtveřice bodyguardů.

Slza od řasy...

Zraky návštěvníků také upoutá dokonalý tvar slzy, je na ní vidět i vlnění jako na hladině. „Vznikla na základě softwarové analýzy, simulace. I malá slza má na sobě viditelné vlnění, jde o kapilární chvění. Řekl jsem si, že ji nemohu tvořit ručně, protože bych do toho dával své neadekvátní pocity. Chtěl jsem něco neutrálního, co vytvoří přírodní zákon. Na základě algoritmů jsme pak tvar vyfrézovali pomocí šestiosé frézy. Vlní se už od špičky a takto vidíme slzu v okamžiku, kdy se odděluje od řasy. Jinak je slza vždycky koule, když letí v prostoru," dodal Federico Díaz.
Myšlenka vystavit slzu v novém kostele se zrodila v hlavě litomyšlského kazatele Daniela Smetany. To, že se to podařilo, je zásluha místního galeristy a spolumajitele slzy Zdeňka Sklenáře. Ten je také mecenášem výzdoby interiéru kostela. „Uvažovali jsme, jak v multifunčkním prostoru představit výtvarné umění. S myšlenkou vystavit slzu přišel kazatel Daniel Smetana, který je podle mě velkým vizionářem. Když jsem oslovil Federica Díaze, s radostí výzvu přijal, ačkoliv jsme už neměli v úmyslu slzu v České republice vystavit," sdělil galerista Zdeněk Sklenář. Pro něho se slza stala symbolem úvahy nad českou mentalitou a vizionářské síly. „Odvaha české mentality není menší než jiných národů. Přemýšlím, proč je u nás napadána a zlehčována. A přál bych si, aby slza zůstala spojena s vizionářskou odvahou, která byla potřebná pro dokončení díla," řekl Sklenář.

Naděje pro Naději

Federico Díaz považuje vystavení slzy v Litomyšli za zvláštní událost. Slza ale právě tady podle jeho slov přináší i užitečné hodnoty. Výtěžek ze vstupného totiž pomůže dětem a starým lidem a také samotné církvi. „Slza pro mě vyjadřuje určitou dynamiku ve formě kapky, která se ještě drží a přitom jakoby už padala. Slza v kombinaci s Malichovým Stolem Páně, kazatelnou a plastikou na zdi vytváří úžasný duchovní prostor. V čistém prostředí kapka působí velmi jemně a něžně," uvedl kazatel Daniel Smetana. Výtěžek ze vstupného pomůže sboru s doplacením stavby kostela, ale také dalším potřebným lidem. Peníze totiž poputují na konto organizace Naděje. „Peníze využijeme v nízkoprahovém centru v Borku u České Třebové. Snažíme se děti nasměrovat do společnosti, aby se zapojily do běžného života. Pořádáme pro ně volnočasové a vzdělávací aktivity," sdělil Milan Nádvorník, oblastní ředitel Naděje. Peníze z výstavy v litomyšlském kostele ale podpoří nejen děti, ale také seniory. „V našem centru ve Vysokém Mýtě se staráme o osmdesát seniorů. V současné době bojujeme o holé přežití. Z výtěžku bychom chtěli nakoupit nějaké polohovací postele pro naše klienty," dodal Nádvorník.
Slza naděje - LacrimAu je v kostele Církve bratrské v Litomyšli k vidění celý týden. Ve všední dny je otevřeno od devíti do osmnácti hodin, v neděli od třinácti do osmnácti hodin. Ve dnech konání pořadů hudebního festivalu Smetanova Litomyšl je možné slzu vidět až do jejich začátku.
Litomyšl je zřejmě posledním místem v zemi, kde je slza vystavena. Pak by měla zamířit do New Yorku, kde ji zhlédnou příští rok návštěvníci Brooklynského muzea.

Fotogalerie: svitavsky.denik.cz/slza

LacrimAu Umělecký počin propojuje lidské slzy, zřejmě jednu z mála kapalných látek, s níž se neobchoduje, zlato jako symbol emocí, moci i válek a smutku a čich jako jeden z nejstarších smyslů. Impozantní kapka (výška 80 cm, šířka 50 cm) byla na Expu 2010 umístěna ve skleněné krychli, do níž mohl vejít jen každý pětistý návštěvník českého pavilonu. Ve speciálním křesle byly při pohledu na kapku snímány jeho reakce a emoce, po jejichž vyhodnocení automatická pipetovací stanice namíchala z různých esencí osobní vůni. „Po skončení seance si člověk odnesl ampulku přibližně jednoho mililitru vůně, která vyjadřuje jeho momentální stav, jak se ten člověk cítí. A když si přičichne za týden, měsíc, rok, měl by si vzpomenout na ten moment," řekl Federico Díaz. Přiblížil, že na počátku uměleckého záměru byla úvaha o důležitosti čichu, který vzbuzuje city a podle něhož se dokonce podvědomě mezi sebou hledají ženy a muži. „Když se narodíte, tak první smysl, který se vám sepne, je čich," doplnil autor. (re)

Foto popis| SLZA NADĚJE - LacrimAu je tento týden vystavena v novém kostele Církve bratrské v Litomyšli. Unikátní expozice se koná v rámci festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl. Slzu odhalil v pátek sám autor Federico Díaz (horní snímek).
Foto autor| Foto: Deník/ Iveta Nádvorníková
Region| Východní Čechy