Federico Díaz a benátské bienále

29.6.2011 Xantypa str. 32 Umění VLASTA ČIHÁKOVÁ

Aby prolomil tradici tzv. národních pavilonů, jež ve jménu kulturní reprezentace jednotlivých států poskytovaly nezřídka ochranu i pochybným uměleckým koncepcím, a dostávaly za to dokonce ceny a vyznamenání, zavedl Szeemann tematické Mezinárodní výstavy pro umělce ze zemí bez pavilonů. Umístil je do původně italského ústředního pavilonu Giardini di Castello a do hal dnes už nepoužívaných, pět set let starých přístavních doků Arsenale. Pro projekty se specifickým zaměřením prosadil ve městě ještě samostatné výstavní prostory, jež dnes tvoří sekci bienále, nazývanou souhrnně collateral events.
Zatímco národní pavilony (letos v počtu dvaceti osmi, včetně českého projektu Dominika Langa nazvaného SPÍCÍ MĚSTO) se zakládají na koncepční autonomii vlastního kurátorského výběru, Mezinárodní výstava a kolaterální projekty jsou poplatné tematickému zadání komisaře, který schvaluje výběr vystavujících. Letošní komisařkou je Biče Curiger, někdejší spolupracovnice Haralda Szeemanna z muzea v Bernu, která vybrala pro výstavu iLUMinations (metaforicky řečeno OSVÍCENÍ NÁRODŮ) dvaaosmdesát

umělců, a do sekce kolaterálních projektů Federica Díaze.

KULIČKY, SVĚTLO A ROBOTI

„Kolaterální projekt pro výstavní prostor Arsenale Novissimo, Nappa 90, s umístěním na konci přístavního doku Arsenale v Benátkách, jsem nazval OUTSIDE ITSELF (VNĚ SEBE SAMA). Instalaci na základě počítačových dat mi sestaví roboti. Od konceptu po materializaci, bez pomoci lidských rukou," říká Federico Díaz.
Název iLUMinations je narážka na smysl prezentace národních hodnot umění dnes, kdy se ve světě klade důraz na globální koncepce, a kdy i v samotných Benátkách střídá bienále vizuálního umění globální přehlídka světové architektury.
Federico Díaz vysvětluje: „Inspirací mně byl výrok komisařky, že klade důraz na světlo, nikoli jako na racionální, ale extatickou veličinu, jež je metaforou pro osvícenství, někdejší duchovní revoluci lidstva. Můj projekt zahrnuje také výzkumnou rovinu mapování proměn světelné atmosféry v místě instalace, jež dá vznik tvaru díla. Instalace OUTSIDE ITSELF totiž sestává z tisíců malých plastových kuliček o váze devět gramů a průměru pět centimetrů, jež zastupují jednotlivé fotony světla v místě, kde se instalace nachází. Tyto kuličky na sebe vrství a slepují je dva roboti, kteří přebírají od počítače datové informace kjejich umístění algoritmickým převodem přes sensory sledující proměny světla a stínu. Výsledná formace se pak utvoří během několika měsíců trvání výstavy, jakožto matematický model, s přesností, kterou lidská ruka nedokáže. Je to performance živé „tekuté" architektury, kdy v průběhu dvanácti hodin dva roboti zformují denně do instalace až tři tisíce kuliček."

Projektu OUTSIDE ITSELF předcházela umělcova instalace GEOMETRIC DEATH FREQUENCY141, realizovaná v roce 2010 u vchodu do MASS MoCA - Muzea současného umění v Massachusetts. Zakládala se rovněž na analýze a toku světelných paprsků, se strukturou 420 tisíc kuliček, vrstvených roboty do tvaru jakési asymetrické brány. Tato instalace však ještě nebyla interaktivní, tj. nepočítala s divákem jako činitelem spoluvytvářejícím podobu objektu. V Benátkách je divák spoluautorem, neboť vstupem do místa instalace ovlivní intenzitu světla barvou svých šatů, pleti, vlasů, pohybem i psychickým rozpoložením. Barva pohlcuje či odráží světelné fotony, takže divák vytvoří za sebou světelnou stopu, jež se v průsečíku s pohybem jiných změní v kuličky, a kterou kamera zaznamená tepelně jako mentální světelnou mapu. Taje kromě svého vizuálního zhmotnění i statisticky zajímavá, protože data výstupu našeho nevědomí se dají použít k vizualizaci možností naší psychické komunity i fyzického soužití.

ZLATÁ SLZA Již Díazův projekt ZLATÁ SLZA „lacrimAu"

na EXPU 2010 v Sanghaji znamenal experiment s lidskou senzibilitou, neboť do interakčního pole zahrnul diváka. Ten byl posazen do židle, reagující elektrotermicky na teplotu jeho těla, mozkovou aktivitu i barevnost jeho šatů a očí. Počítač pomocí EEG sensoru snímal vyzařování jeho pocitů při pohledu na obří zlatou slzu. Byl také vybaven automatickou pipetou, která podněty mísila v osobitou vůni diváka, v parfém, který si odnesl ve flakónku jako upomínku na tento jedinečný zážitek. Paměť určité vůně tak prokázala hlubokou souvislost s historií našeho genetického kódu. „Tak jako zlato je symbolem moci a bohatství, tak lidská slza je snad jedinou tekutou substancí, kterou se v lidské společnosti ještě nepodařilo zpeněžit. Na rozdíl od krve, mléka, spermatu nebo vody... Ve spojení obou prvků jsem chtěl dokázat, že umění bude vždy triumfovat nad jakýmkoli politickým nebo ekonomickým záměrem. I nyní

prokáže ZLATÁ SLZA svou užitečnost -

v Litomyšli na oltáři v novém kostele od architekta Zdeňka Franka jako symbol dobré vůle a naděje pro sbírku nezaopatřeným dětem. V roce 2012 bude umístěna do expozice Brooklynského muzea v New Yorku," vysvětluje Federico Díaz.

***

V Benátkách je divák spoluautorem, neboť vstupem do místa instalace ovlivní intenzitu světla barvou svých šatů, pleti, vlasů, pohybem i psychickým rozpoložením.

Foto autor| ARCHIV F. DÍAZE

O autorovi| VLASTA ČIHÁKOVÁ, text NOSHIRO,